Den 15. (30.6.)
Konec tréninku
Další krásná klidná noc. Jen nebyla suchá, to Norům nevyšlo. Takže měním kapku trasu, ať minimalizuji mokrou trávu.
Přestože stan na noc zapínám, ať mi tam neleze či nelétá hmyz, nějak se tam za tu krátkou chvíli dostal pavouk, vyrobil pavučinu a něco létavého do ní i ulovil.
Před prvním městem na ceduli Jakobsweg objevuji informace o tom, kdo rád poutníky ubytuje. Kdybych si toho býval byl všimnul dřív... Dnes po tom půjdu.
Mraky, valící se přes hřbety hor, nejsou moc povzbudivé. Ještě že jsem toho tolik nafotil včera. Dnes to vypadá na poutnickou etapu. Žádné rozptylování.
Na 13. kilometru nasazuji pončo do polohy "all inklusive". Na 15. měním na "záda only".
Čichat v ponču k růžím je trochu o hubu, teda o pončo, ale stojí to za to.
16. kilometr, pončo ledabyle zastrčené za popruhem báglu.
Čtvrtá poloha je samozřejmě pončo v báglu. No a mezi těmi čtyřmi tak nějak přeskakuji skoro co kilometr. Dobrá zábava. Chvilku se raduji že neprší, chvilku zas, že mám super pončo.
Dostal jsem se k další velké řece, Inn.
Mám za sebou 14 dnů. To to letí. 1/7 z dovči je pryč. Viděl jsem hezký dokument o Caminu a tam autor říkal, že trénovat není potřeba. Že stačí týden, dva, a je natrénováno. Takže už bych natrénováno mít měl.
Oběd v Breintenbachu am Inn chvilku po druhé vypadá neřešitelně, protože všude vaří do dvou, což bylo před chvilkou. Naštěstí v poslední hospodě obsluhuje Slovenka, takže mám ukázkový vegeoběd a u toho povídání o cestě, o dělení našich zemí, o výchově dětí v zahraničí, ... Prý za ně mám v Compostele zapálit svíčku.
Minul jsem ukazatel 2214 kilometrů, ale to se mi zdá příliš optimistické. Řekl bych spíš tak 2500. Ale vzdušnou čarou je to zase podstatně méně. Uvidíme.
Jak naskakovaly kilometry, začal jsem se zaměřovat na ty informace o ubytování. A pojal závažné podezření, že to tam dají vždycky jen na dopoledne, když to nikdo nepotřebuje. Přede mnou tři města těsně vedle sebe, buď to v jednom z nich vyjde, nebo to stočím na camp. Potřebuji všechno dobít a předpověď počasí to taky doporučuje. První je Kramsach, na ceduli o ubytku ani slovo. Za řekou je Rattenberg. Překvapivě hezké staré město, ale nenašel jsem ani tu ceduli Jakobsweg. A to už jsem se začal hodně upínat na to, že nejlepší by to bylo i s normální snídaní – třeba chleba s máslem. Brixlegg je hned vedle. Uviděl jsem jen jednu značku, že Jakobsweg opravdu vede přes město, a to bylo vše. Ne že jsem nenašel ceduli, ale ani značky. Nějaký čas jsem zmateně bloudil, jestli to nějak nepřeznačili, ale nic. Tak jsem se vydal podle mapy.cz a po víc jak půl kiláku bez jediné značky najednou, celkem dobře skrytá, cedule. A na ní tři ubytka s třemi telefonními čísly. Na prvním jsem od automatu pochopil, že mám smůlu. Na druhém paní říká, že umí trochu anglicky, ale bylo to podstatně méň, než já německy. Možná jsem měl jít do třetice všeho dobrého a zlého, ale když jsme si s tou paní tak hezky povídali, tak jsme si po telefonu plácli. Noc za čtyřicet.
Vylezl jsem poslední slušný kopec do její ulice, zazvonil, otevřela milá babička. Nebudu to protahovat. Chtěla vidět mušli jako důkaz, že jsem na Caminu. Ještě žes mi ji Klári vyšila, dík :) Takovou sice ještě neviděla, ale byla nadšená. A pak jsem dostal vlastní pokoj se sprchou i ručníkem, polévku s chlebem k večeři, meruňku coby zákusek, a ráno v šest bude snídaně. Chleba, máslo, sýr, vajíčka :)
