Den 24. (9.7.)

Diamant

Na takové pouti se stávají nejen věci běžné, každodenní, ale i věci neočekávatelné, neuvěřitelné. Úmyslně neříkám zázrak, protože to bývá věc kladná.

No, takže jedna taková věc se mi vám stala dnes. Já jsem se poprvé v životě přejedl Haloumi. Včera, jak jsem šel do toho krámu pro dnešní snídani, tak Haloumi bylo to jediné, co jsem měl vysněné. A měli ho. V akci! Jenže teď ho do sebe tlačím a už nemůžu. V podstatě už ho nemůžu ani vidět. Ale rozjezený balíček přece do batohu dávat nechci. 250gramové balení! Po velkém boji je ve mně. Já jídlo nevyhazuji. Jenže problém je, že byl v té akci. Dva kusy za cenu jednoho. Dokážu se s tím vyrovnat dřív, než se ta druhá čtvrtkilovka zkazí?

Tak jsem přešel další sedlo. Přes 400 metrů nahoru, víc jak dvakrát tolik dolů. Včera se mi do toho nechtělo kvůli strachu, že tam nebude místo na spaní, ale kupodivu tam dvě až tři hezké byly. I když ne s takovou koupelí.

Město Schwyz je další perla :) A už se pomalu blížím k Brunnenu. Tam bych rád nastoupil na něco, co mě dostane přes Vierwaldstätzersee. Je to jen kilák, to by šlo i přeplavat, ale co s báglem? Takže moje plány zatím končí u vody a pak to záleží na tom, jestli ji překonán hned, nebo až večer, nebo ...

Už jsem viděl první jablka, co nebyly jen zelené kuličky. 

Do přístavu jsem dorazil úplně přesně. Což znamenalo dilema – riskovat mezinárodní skandál, nebo si v klidu odskočit a jet za hodinu? Nechal jsem loď plavat.

Vypadá to, že na druhém břehu stihnu stejně asi jenom dojít do míst, kde je kemp, takže no stress. Bude to hezká procházka kolem vody, na které nastoupám zase skoro půl kilometru.

Překonat vodní plochu se mi podařilo na lodi Diamant. Očividně jako jedinému poutníkovi. Všichni ostatní asi věděli, že na lodi je WC, a stihli tak tu předchozí.

Převoz stojí něco mezi střední a velkou zmrzkou.

Procházka kolem vody byla samozřejmě vše, jen ne pohodová. Nějak mě ty výškové metry zmáhají čím dál víc. Nebo to, že se teplota vrátila na 30 ve stínu?

Do kempu jsem to nakonec nějak dotáhl a kolíky od stanu zatloukl jen díky sousedovu kladivu. A teď tu sedím nad pizzou a přemýšlím, jestli to zvláštní světlo znamená blížící se bouřku, nebo jestli to tady u vody tak prostě má být.

© 2023 Antonín Košulič. Tleskačova 1713, Kuřim 664 34 
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky