Den 43. (28.7.)

Espalion & Estaing & Espeyrac - krása

Odchod v 8 už by byl standard, kdybych nemusel čekat, až se Simon a Julia probudí. Abych si je mohl vyfotit. A pak ještě bojovat s tím, jak jim tu fotku přeposlat. A to říkali, že budou vstávat tak o půl sedmé. Ale tomu rozumím.

Snídaně vyšla na další hezké město, Espalion. Opět jsem měl jasnou představu co koupím už před vstupem do Carefouru i dalších dvou supermarketů (tak tomu říkají mapy). S plánem mi to výsledné překvapení přijde ještě větší. Že mléčné výrobky budou jen v těch neodolatelných minimálně čtyřbaleních, to mě už nepřekvapilo. Ale že nikde nebudou těstoviny a vegepárky, to trochu jo. Takže jsem si odnesl jen kiwidžus, ten jsem ještě neměl.

A najednou jsem se ocitl na trhu. Zabíral několik ulic. Samozřejmě vegoši očividně nebyli cílová skupina, ale sem tam ... Když už umím francouzsky vyslovit slovo vegetarián, zkusil jsem to u paní se zelenýma placičkama. A bingo! Původ placiček samozřejmě neznámý, minimálně mně, ona snad tušila, ale chuť příjemná a nesladká. A v další ulici stánek s jogurtama. Takže jsem si mohl klidně vzít jen jeden 125gramový. Vím, že aby to bylo vtipné, měl jsem si vzít čtyři, ale tentokrát jsem potřebě být za každou cenu vtipný odolal.

A v další ulici znovu zelené placičky, tentokrát dokonce teplé, a přitom ještě levnější. Ale v drobných už jsem měl jen na jednu. Naštěstí. Byla sladká.

Mimo to bylo samozřejmě i několik neúspěšných pokusů, některá jídla od oka měla být vege a nebyla, ale aspoň jsme se s prodavačema zasmáli.

Možná kdybych věděl, že za městem bude sedět stařenka a nabízet co jí zbylo z toho, co doma navařila a napekla, tak bych nákupy vynechal. Vypadala, že za to skoro ani peníze nechce ;)

Super je, že si nemusím dělat práci s nákupním seznamem před dalším supermarketem. Krom džusu vše odolalo.

Oběd připadl na další perlu, Estaing. Pořád jsme v Aubracu. Chvilku trvalo, než jsem oběhl skoro všechny otevřené hospody, abych nakonec uvěřil pánovi z té první, že nic lepšího než jeho zeleninový salát s vajíčkem nikde nedostanu. Ale stejně jsem si to tam chtěl prohlédnout. 

Dopo jsem zase ušetřil nějaké výškové metry chůzí po cyklostezce (a díky tomu jsem se mohl nacpat švestkama). Odpo už budu věrný značce a do Espeyracu, který je asi o 90 metrů výš, těch 700 poctivě nastoupám a 610 sestoupám.

V Espeyracu měly být 2 supermarkety a několik gite. Na jednu gite jsem brnkl když mi došlo, že už se mi nebude chtít dál. Plno. Na další se mi ani volat nechtělo. Je pátek, kdy jindy by mělo být plno, než o víkendu.

První supermarket jsem ani nenašel. Druhý je velký asi jako náš obývák a nabídka odpovídající. Ale mají samostatné jogurty. Dnes je jogurtový den.

Myslím, že prodavačka je ta samá paní, které jsem se dovolal na ubytko (podle toho, co jsem četl v recenzích). Tak jsem se jí zeptal, jestli náhodou neví o někom, kdo by měl sprchu a místo na stan. Řekla že jo a zavolala na dva mladé motorkáře, co taky váhali, co koupit. No a ti mi řekli, že když přejdu dole most (po kterém jsem přišel) a dám se doprava, tak tam bude budova, která má zezadu dveře, za kterýma je sprcha. A na stan že je tam místa plno. A ukázali mi to i v mapě. Uvěřil jsem jim tak napůl a vyrazil.

Na mostě jsem zjistil, že buď se musím držet popisu, nebo označeného místa v mapě. Protože k tomu se muselo zahnout už před mostem. Zkusil jsem se tedy vrátit a zahnout. Dojít k budově šlo, nikde nikdo. Začal jsem ji obcházet a zkoušet všechny dveře. A ty poslední šly fakt otevřít. Záchod a sprcha.

Nevěřícně jsem sedl na lavičku a snědl jogurt. Je to nějaká místní klubovna či co, s kuchyní, kolem velký park a obrovské hřiště na pétanque.

Postavil jsem stan a když pořád nejeli žádní poliši, šel jsem zkusit sprchu. Sice jen studená, ale funguje. To je víc, než v co jsem doufal. Takže jsem najezený, čistý, vyberu fotky a můžu jít spát.

Žasnout budu asi až do rána. Francie je země extrémů.

Jinak to městečko vypadá taky hezky, ale je nesrovnatelně menší než ty předchozí. Znám tady už asi všechny prodavačky a všechny motorkáře a všechny mladé muže. A jestli na mě přijdou, tak budu znát i všechny poliše.