Den 5. (20.6.2023)

Před Krems an der Donau

V noci mám sušáka jak nikdy, asi mi dojde voda. Šetřím ji, jen vyplachuji, dlouho na patře převaluji, až si z toho pokašlu stan.

Slyším řev žab, co se koupou ve vodě, ve které jsem se nesměl vykoupat já. Zlaté techno.

Sice po té koleji, co mám kousek od stanu, nejezdí skoro žádné vlaky, ale stejně nemohu usnout. Vedro je i bez spacáku, já přejedený, žáby nezavřou hubu … :) Mám pocit, že jsem mockrát nezabral. Ale ráno se kupodivu cítím vyspaný už před šestou.

Zjišťuji, že pole, kde jsem spal, neleží ladem. Je sójové :) Takže jsem si v noci vlastně pohnojil budoucí tofu:)

Vyrážím po cyklostezce místo po značce (abych se dostal k dalšímu možnému koupání) a narážím na třešně. Oni je snad před poutníky schovávají!

Lom u Goldgebenu je super. Těžko říct, co měla znamenat ta cedule u brány. Jediné čitelné slovo bylo "kinder", takže snad cajk. Teda pokud to není rybník pouze pro kindoše. Ale radši jsem se jen rychle vykoupal a udělal si hlavu. Praní nechám až na veřejné záchodky. Ty jsou sice až v Hausleitenu, ale ta 2 města jsou propojená jak Frýdek s Místkem.

V Bille zahajuji pravidelné nákupy minerálek - v takových vedrech mi to přijde rozumné.

Řekl bych, že meruňky v Rakousku taky pomrzly. Jsem zvědavý, jaké ovoce přijde po třešních. Nemyslím dnes. Celkově. Až do podzimu. Vyrazil jsem, když ještě ani nekvetou hrozny, a vrátit bych se měl až bude burčák.

Ráno jsem si asi vybral všechno štěstí. Vypadá to, že Billa byla dnes jediný obchod. Ušetřím.

Při polední siestě (záměrné nepíšu obědové) mě možná předešel poutník. Uvidíme.

S pitím mě zachránila Shellka. Ne že by tam snad měli něco většího než půllitrovky, ale paní mi prozradila, že je to 10 minut do další Billy. Teda snad nemyslela autem.

Po 5 minutách se pro jistotu ptám dalšího místního, ale ten umí jen německy. Nicméně pochopil jsem, že mám zahnout podle cedule "Nádraží" a že je to tak 500 metrů. U nádraží začínám pochybovat, jestli neříkal, že do Billy musím jet vlakem. Z hledění do nic neříkající mapy mě vysvobodila slečna. Ukázala směr, kde na rohu prý je opravdu něco jako Billa. Tak jdu a fakt narážím na obchod, který v mapě není. Z potravin mají jen nápoje. Trochu nápojů. Minerálky za tři éčka, naštěstí nemusím vzít celý balík. Při placení zjišťuji, že za 3 byl celý balík. Takže si odnáším 2x1,5 litrů celkem za euro.

Napadlo mě mrknout do Google map, jestli tam ten obchod mají oni. Mají. I Billu na protějším rohu a Penny na třetím rohu. Fakt mi to dnes nejde – a tak hezky to začalo.

Myslím, že mě právě minul ten domnělý poutník – cestou na vlak.

Vracím se na trasu a hážu první tlamu. Jinak to popsat nejde. Kochal jsem se. Ale nic se nestalo.

Na WC u kostela jsem vypral. Vyjdu z městečka, abych na nějakém hezkém místě usušil. A až jsem dost daleko od WC s vodou tak zjišťuji, že se mi udělal jiný puchýř a už i praskl. Takže umývám nohy minerálkou, zakápnu zranění Tea tree olejem, ať aspoň voní, dosuším věci a vyrážím na podvečerní etapu.

Uvažuji, kde cestou pojím. Mapy.cz nic nevidí. Googlemapy říkají, že to mám 2 km do pizzerie. Pizzu bych si dal. Ale oni myslí tu, kterou jsem minul, když jsem opouštěl městečko.

Po pár kilometrech to zkouším znovu. Zase podle googlemap pizzerie za 2 km. A mapy.cz v tom místě mají jen kavárnu. Pionýr je zvídavý, takže jdu do rizika i když musím uhnout z trasy. A co byste řekli? Pizzerka.

Objednal jsem si Cuattro formagi. Po chvíli pán sedá do auta a mizí. Snad nejede do té minulé pizzerie. Že by toto byla jen výdejna?

Pizzu jsem dostal výrazně dřív, než se vrátil. U jídla jsem si našel kde bych rád přenocoval. Zase budu zkoušet štěstí u vody. A je to zase kus, takže dorazím se soumrakem. Cesta je naštěstí placka, polyká kilometry skoro šestkou. Jdu kolem krásného zámečku Grafenegg, kochám se západem slunce, …

A závěr odpovídá celodennímu průběhu. Krásné lomy, ale oplocené. Takže potupně jdu hledat místo k barákům, abych si ještě mohl říct o vodu a neopakovala se včerejší žíža. Naštěstí jsem ji sehnal hned u prvního domku. Měli 3 velké psy, takže se mě nebáli. A ustlal jsem si kousek vedle na poli, skrytý pásem keřů.