Den 60. (14.8.)

Javi má problémy

Stan u cesty byla super zkušenost. První poutníci šli už před šestou. Mezi šestou a sedmou to už byl čilý poutnický provoz. Za tu hoďku odhadem prošlo 30 lidí. A naprosto převládající, jestli ne jediný, jazyk byla španělština. Samozřejmě u jednotlivců člověk jazyk neodhadne, ale bylo to pro mě fakt zajímavé.

V hezké Víaně jsem doplnil zásobu Compeedů a na doporučení Justa, který to má zase od Azamata, i Sudocrem. Sice kdybych si dohledal český popis před nákupem, tak bych do to nešel, neb problémy s plenkama fakt nemám, ale co už. Nechal jsem v té lékárně skoro polovinu toho, co jsem dal za boty.

A pak se stal zázrak. Aniž bych použil další Compeedy. Dokonce i aniž bych použil Sudocrem, protože mazat oblepené prsty je blbost. U cesty se objevily hrozny. Jedna hlava. Jen tak. Pro pocestné. S maximálním sebeovládáním jsem si utrhl jen jeden střapec. Ale ten byl! Španělsko zabodovalo. Snad to byla reklama na dny příští a ne něco, co už letos nezažiju.

Včera bylo 34 stupňů, dnes 36. Ale ve stínu. Tím já naštěstí moc často nejdu.

Logroño jsem proletěl celkem zběžně. Značka vede mimo centrum a když jsem tam odbočil, tak jsem se ani moc nedivil. Ale pro turisty určitě zajímavé a jestli sem někdy pojedeme, rád si to prohlédnu víc. Ale s batohem na zádech jsem v úzkých uličkách dost překážel.

Takže jsem se soustředil na Decathlon, který ani není moc daleko od značky. Vypadalo to opět na jednoduchou akci. V Dekáči se přece vyznám, takže jsem šel najisto do příslušného oddělení pro dvě trika ... a dvě tam byly. Obě modré, to by nevadilo. Ale jedno M a jedno S. M jsem možná měl i před tím, ale do S se nedostanu. Teda dostanu, ale ... ne. Tak jsem šel za prodavačkou a tím se to zkomplikovalo. Mrkla na sklad, že opravdu to jsou jediná sportovní merino trika. Pak teda ukazovala ještě jiná, ale teplejší, to jsem zamítl. Tak se tonoucí zeptal na dámské. No, něco jsme našli, v kabince jsem se moc nesmál, ale na lístku jsem našel, že to merino nevidělo. Těžko říct, jestli byla prodavačka zmatená od přírody, nebo jestli jsem jí zmátl já tím, že si občas ve španělštině pletu S a BEZ. To už je teď jedno. Když jsem jí to řekl, že tam není merino, tak už mě odbila s tím, že teda fakt nic. No a mně to pak nedalo a našel jsem, že dámské fialové mají ve všech velikostech. Takže mám pánské M a dámské XL. A jsem zvědavý, jak moc se spálím, protože jsem se nemazal asi 55 dnů a mám strach, že si na to nevzpomenu. Dámské triko má totiž kratší rukávy a větší výstřih.

Úspěšný nákup jsem oslavil v Aldi nákupem tří nealkopiv. Na ty jsem měl chuť fakt dlouho a konečně jsem uspěl. Teda koupil jsem toho víc, ale z nich jsem měl maxiradost.

A pak jsem pomalu vyrazil teplým odpolednem dál.

Ze začátku jsem byl dlouho sám, s čímž jsem počítal. Pak se mnou chvilku šla do kopce cyklistka Silke z Velké Británie (zase úča s dalším účou, mají 5 týdnů, aby na kolech dojeli z Toulouse do Compostely). Na vrcholu kopce samozřejmě nasedla a už se v životě neuvidíme.

A zase jsem šel sám. I když občas jsem někoho zahlédl, občas i někoho minul. 

Zvrtlo se to až asi tři kilometry před Navarrete. Spát jsem se chystal v přístřešku jen asi kilák za městem, určitě bude ideální. Nebo poblíž, když náhodou ideální nebude. Jenže ten kousek před jsem docvakl Španěla Javiho (u nás asi Xavier) s Italkama Silvií a Lorettou. A byli tak zvláštně družní – až z nich nějak vylezlo, že Javi má problémy. Je trochu při těle a nemohl to nějak udýchat. Takže jsem se přidal k jeho doprovodu. Nevzal jsem roha, ani když si pak na jednom místě radši sedl. No, bylo vidět, že to je na hraně a že bude pro všechny lepší, když zůstanu. Pro ně, kdyby se něco stalo, a pro mě samozřejmě, ať mám u Milana zase kladný bod za dobrý skutek.

Takže do Navarrete jsme dorazili podstatně později, ale zase s žijícím tlumočníkem. Holky taky neměly nic domluvené, takže nám Javi zajistil místa tam, kde spal on, a když se pak na ubytku dal do kupy, vyrazili jsme to zajíst a zapít. On to asi fakt cítil jako že jsme mu zachránili život.

Ve městě sice byla zrovna fiesta, ale s tlumočníkem je to jednodušší, takže zajistil hospodu, tam pomohl s objednáním a pak už to byla jen sranda, výborné jídlo a víno.

A už jsem měl dávno spát, ale když to nenapíšu teď, tak nikdy. Ale kdo má doma kocoura a kdo jezevčíka Othela a že jsou všichni kuřáci a jen já ženatý a s těma býkama to mají v každé dědině a ..., to už rozepisovat nebudu.