Den 61. (15.8.)

Pod střechou kostela

Ráno je potřeba vyřešit dilema. V který zázrak věřit, Compeed, nebo Sudocrem? Na co se dnes zkusit spolehnout? Protože v použití se, podle mě, navzájem vylučují. S Compeedem se to od včerejška nijak nezlepšilo, takže odcházím s bílýma nohama.

Přestože vyrážím pár minut před sedmou, jsem z naší bojůvky poslední. Javi nás opustil už kolem půl a říkal, že to asi trochu zkusí a když to nebude perfektní ani v chladném ránu, tak to rovnou zabalí. A holky vyrazily asi deset minut po něm. Takže možná se potkáme během dne, možná už nikdy.

Noc byla celkem v poho. Skoro žádné chrápání. Aspoň teda od ostatních. Ale bylo poznat, že jsme byli na večeři s vínem a že jsem šel spát až po půlnoci. Poprvé za těch 60 dnů. Moc vyspaný nejsem.

Oproti včerejšku ráno minimum poutníků. První, koho jsem potkal, byly až na pátém kilometru opět "naše" holky. Zvažovaly, jestli jít cestou standardní, nebo alternativní. A zvažovaly to dost dlouho. Nevýhoda dvojic.

Když jsme dorazili do Najery, Javi už seděl v prvním baru a vítal nás. Milé překvapení pro všechny. Ale dál už s náma nešel a opravdu to zabalil, protože teplota jde pomalu ale jistě nahoru.

Holky plánovaly nákup Compeedů, tak jsem si říkal, že to využiju a přehodím trika. Kvůli fotce. Ale dnes je ve Španělsku svátek Santa Maria, takže je skoro vše zavřené. Takže Compeed nic a triko asi taky až přijde jeho čas.

Holky by dnes rády daly 38 km, takže se držíme dlouho spolu a mám lekce italštiny. Rozdělili jsme se až v jednu v Azofře. Dávají si chvilku pauzu a já si říkám, že naopak ještě chvilku půjde jít, než se to rozpeče.

Nakonec jsem se poklidným tempem dopajdal do San Dominga de la Calzada na malou večeři (malou, protože ještě nikdo nevaří a obchody mají ve svátek zavřeno) a pajdám dál do Grañónu. A buď zůstanu v něm, nebo kousek za.

Asi kilometr před městem jsem se mrkl na recenze Albergue parroquial San Juan Bautista a nedokázal jsem odolat. Sice skoro jistě posunu mez své nevyspanosti, ale chtěl jsem to vidět. Kdy jindy, že. 

Telefon nebrali, ale bylo to na cestě. No, nezkus to. Samozřejmě poslední volné místo. To je znamení. Že tam bude fakt hodně lidí. Možná bych měl přehodnotit svůj vztah ke špuntům do uší. Třeba bude premiéra.

Paní šéfová přišla až po mně a moc se ze mě radovala, dokonce mi domluvila večeři – teda jako že můžu na společnou v 8, bude tam i vege. Zabydloval jsem se a zespodu zaslechl "Fakt poutník?". Třeba se mě to netýkalo, ale radši jsem vytáhl čisté triko a šel vyprat špínu. Čisté znamená v tomto případě holčičí. Jestli jste se na auberge nepodívali, tak vše popisované probíhá pod střechou kostela.

Jsem jediný vege, pak jsou tu dva vege, co nemají problém s tuňákem, a pak asi 17 masožravců. Takže než se vše smíchalo, dostal jsem svou porci rýže se zeleninou. Super!

Auberge se zde rozhodli vybudovat v rámci rekonstrukce věže kostela. Prý se jim před 36 lety zřítila. Je to údajně první auberge, které je postavené a provozované poutníky pro poutníky.

Dobrovolníci se tady střídají po dvou týdnech. A jako dobrovolník může nastoupit jen ten, kdo dokončil Camino.

Mají prý jen dvě pravidla. Nikdy neřeknou, že je plno. Myslím, že nejvíc bylo něco přes 70. ubytovaných poutníků. Neumím si to představit. A pravidlo druhé jsem nezaznamenal, ale možná to bude večeře pro každého.

Po večeři byl i zákusek, palačinky s Nutelou. Ale jeden Francouz představil špičku gastronomie, palačinky s cukrem a citrónem. Nadchlo to ostatní Francouze, Italy i Španěle. Jiné národnosti nenašly odvahu, nebo nechtěly přijít o klasiku.

A teď musím spěchat, beztak bude brzo večerka.