Den 7. (22.6.) 

Kalhoty za všecky prachy 

Nechce se mi vstávat. Vědomí, že dnešní kroky budou bolet víc než včerejší není moc povzbudivé. A nechte si ty poznámky, že to patří ke stárnutí 😊

Únava by měla jít zmírnit kratší trasou, možná to pomůže i puchýřům, ale ta alergická vyrážka mé zlobí, protože s tou zkušenosti nemám. A nejhorší je že nevím, jestli je to alergie na slunce, trávy, opalovák z Dekáče, mix toho všeho, nebo ...

V rámci prokrastinace v kempu už mám nachozeno skoro 2000 kroků. Nakonec na recepci vyrážím až v 9. Dostal jsem slevu za nejmenší stan v kempu. Nebo jsem vzbudil lítost kulháním?

Sice jsem do Melku dorazil zkratkou, ale i tak mám nachozeno o dost víc, než jsem měl v tomto místě mít. Asi jsem to klikání mapy doma dost odflákl. Snad se to časem srovná.

Klášter v Melku je impozantní stavba. To slovo jsem asi použil poprvé v životě :)

Při chůzi cítím, že levé noze by se víc líbilo v tenisce, pravé vyhovují sandály. Zatím nemám odvahu to kombinovat.

Místo razítka do credenciálu se v Melku napřed rozšoupnu v lékárně. Fenistil a hogo fogo flastry. Když jsem slečně lékárnici vyložil svůj život, respektive naznačil plán na příštích asi 13 týdnů (sama se ptala kam jdu), dala mi ještě jako dárek velkou hrst cukříků a magnesia. A navíc poradila, kde bych mohl sehnat kalhoty.

Možná to na mně není poznat, ale kudos blízkých, kteří mě sledují na Stravě, mě vždycky potěší. Ne že bych si za ně něco koupil, ale vždycky si na ně vzpomenu ;) A co teprve komentáře! Jen si občas říkám "Jim se líbí to včerejší? Ale to přece nebylo žádné utrpení proti dnešku!" :)

Teď se třeba přejídám mezi Hervisrm a Tomem Taylorem. Kolem prošla žena zřejmě arabského původu v dlouhém černém hábitu. Ta problém se sluneční vyrážkou mít nebude. A její sandálky by asi taky netlačily v místech, kde mám puchýře. Pak že se od nich nemáme co naučit.

Vzdávám pokus sníst vše, co jsem si nakoupil. Jdu zkusit sehnat ty kalhoty.

A vítězí New Yorker, či jak se to jmenovalo. Slečny prodavačky sice bojovaly s anglinou jako já s němčinou, ale odcházím jako elegán. Mám strach přiložit foto, aby holky doma nekleplo.

Prošel jsem si areál kláštera, ale do kostela k razítku jsem se nedostal. Nechtělo se mi zjišťovat součástí které trasy to je a pak se tam mačkat s davy turistů. Přišlo mi to nějak nepatřičné (a ano, jsem škudlil). Sice jsem tam mohl sklidit obdiv za to, že mám nejnovější kalhoty, ale proto to nedělám. 

Místo toho jsem skoro ve 12 vyrazil na cestu. Přijde mi, že v okolí kláštera je camino značené zatím nejhůř. Že by i tady platilo to o svícnu a tmě?

Příjemně pofukuje, takže kalhoty zatím OK. A v kabince obchodu jsem dal první nátěr fenistilem, možná proto je mi fajn.

Přešel jsem Dunaj zase na naši stranu a pokračuji proti proudu. Chtěl bych dnes aspoň půlku dát v sandálech, ať si nohy po včerejšku oddechnou. Ale půlka se těžko odhaduje když člověk neví, kam až dojde. Cesta odbočuje do kopců a po pár kilometrech se zase vrací. Poutníci na sebe byli fakt tvrdí. Nebo neměli rádi jednotvárnost. Nevěděli, že když si do sluchátek dají Duo lingo, tak že ani rovinka nudná není.

Přijde mi, že jsou Rakušáci nějak moc zalezlí doma. Že jsou děcka na síti chápu, ale že nevidím ani starší, to je divné.

Razítko si beru až v bazilice v Maria Taferl. Moc krásná, ale je mi hloupé v ní víc fotit, protože zároveň se mnou přišly jeptišky.

Teď už asi jen sejdu k vodě a přespím zase v campu. Včera se to moc osvědčilo a teď to snad bude i s tou časovou pohodou. Sedmý den, takže to zabalím snad před sedmou.

Kemp je sice o trochu dražší než ten včerejší, ale hlavně, že je otevřený. Jen ten povrch je trochu stanům nenakloněn. Kdyby kluci vedle neměli pořádné kladivo, ještě bych s kolíky bojoval.

Mezi příchodem do campu a příchodem do hospody utekla hodina. Ne že by to bylo daleko, ale stan, sprcha, šok z nepraktičnosti těch kalhot, ... Jsou totiž světlé, aby v nich nebylo vedro, a tak jsou špinavé až hanba. Jak se celý den potím a pot stéká dolů a pak si sednu na lavičku, kterou dlouho nikdo nečistil, ... A druhá věc je, že nejsou zrovna z rychleschnoucího materiálu. Zítra s nima už parádu nenadělám.

Ale nohy jsou na tom oproti včerejšku nesrovnatelně lépe. Nejen celková únava, ale i puchýře a hlavně ta vyrážka. Možná až na malý kousek dole, kde kůže nebyla krytá. Ale samozřejmě není jisté, jestli pomohly kalhoty jako stínidlo, nebo to, že jsem dnes skoro nešel vysokou trávou. Nebo fenistil.

Pizzerka potěšila česnečkou a Aglio Oglio. Ale asi bych se tu neměl zdržovat. Vypadá to, že se blíží bouřka. Tak by bylo rozumnější zatížit stan. I když teda ptal jsem se na počasí vrchního i číšnice a nerozuměl mi ani jeden. A toho hosta, co hajloval, jsem se zeptat netroufal. A všichni jsou v poho, takže třeba bouřit nebude.

Další šok do sbírky – nejdou dobíjet hodinky. Mají šťávu tak s bídou na zítřek. Je možné, že tady v campu má Garminy víc lidí, takže bych si mohl kabel půjčit, ale vzal jsem nakonec manikúrní nůžky a očistil kontakty a jsem zachráněn.

Myslel jsem si, jak budu čerstvý, když to zabalím tak brzo, ale vadnu. Čtvrt na deset a já bych spal. Tak to balím, ještě tak zvládnu zuby, ale to už bude dnes asi vše.