Den 51. (5.8.)

Ben má kytaru

Teoreticky bych za týden mohl být ve Španělsku. Na hranice je to možná 280, v mém případě spíš 300, kilometrů.

V noci jsem usínal zase s hudbou. Ne takovou, jakou bych si sám vybral, ale ani ne techno. Ráno jsem se dozvěděl od kolegy poutníka, že v dědině, od které jsem spal asi 4 km, byla slavnost. Něco jako hody, jen bez krojů. Prý to bylo veselé.

Onen kolega poutník putuje i s kytarou a se stanem. Je to Francouz, ale jde ze Švýcarska. A kupodivu není učitel. Je vinař. Nebo teda pracuje v oboru. Z Provence. První poutník s pravou poutnickou holí, se kterým jsem šel. Ale viděl jsem jich už víc, vypadá to cool. V jeho případě mi to smysl dává, vyvažuje kytaru.

No, happyendem toto intermezzo nekončí. Nezahrál jsem si a Ben mi taky nezahrál. V jednom místě prostě řekl, že si musí dát pauzu. Tím naše společná pouť skončila. Tak jsem si ho aspoň vyfotil, seznámili jsme se, fotku jsem mu poslal (protože ji chtěl, čísla z lidí netahám) a vyrazil jsem dál. Ale dovča se teprve půlí, že, tak na kytaru třeba ještě někdy dojde :) Pustil mě před sebe, školácká chyba, dnes už si ostružinu nedá :) Plánuje příští rok putovat podobně po Jižní Americe a rád by se na kytaru naučil tak, aby vyžil z toho, co cestou vybere do klobouku.

V posledních dnech, asi spíš týdnech, se změnila situace s vodou. Je sice kde nabrat pitnou (které Ben prý v této části Francie nevěří), ale už tu nejsou ta pítka pro krávy, v kterých se tak dobře pralo. A řeky a říčky už nejsou tak průzračně čisté. Ale nebojte, nakonec vždycky nějak vyperu.

V Castelnau sur-l'Avignon, které má tak 10 domů, jsem potkal tři zašité poutníky. První na lavičce na začátku, druhý uprostřed u záchodků, třetí na konci u vstupu do kostela. Ten třetí byl Ben. Předešel mě, když jsem byl někde zašitý já. Na kytaru nehrál, hrál si s mobilem. Tak jsme se přivítali a rozloučili a zase jdu sám.

Condom je taky krásný, dokonce má i vegerestauraci, o které ví na informacích. Ale už neví, že mezi třetí a šestou nevaří. Samozřejmě že jsem přišel mezi třetí a šestou.

Na rozdíl od Boudou, což je městečko, které s boudama asi nesouvisí, spojitost mezi Condomem a kondomem je, má tady sídlo The Original Condom Company. Firma, která prezervativy proslavila. A taky má Condom něco společného se čtyřmi mušketýry, takže nějaký poutník přede mnou se tu asi mohl potkat s l'Dartagnanem.

10 kilometrů před Montrealem jsem minul značku 1000 km. No, pocity vám popisovat nebudu :) Teoreticky teda mám za sebou 2200. Prakticky, ale mohl jsem se upočítat, 2322. A taky se mohli upočítat oni.

K přespání jsem se rozhodl najít nějaké hezké místo za Montrealem, kde jsem chtěl i něco málo pojíst a nakoupit na neděli. Ale zkomplikoval to fakt, že "hody" se očividně přesunuly sem. Takže obchody spíš nic a hospody spíš jedou na pivo a něco tradičního k jídlu, takže nikdo není asi zvědavý na komplikovaného vegoše, co navíc ani nezná jazyk. Vzdal jsem to bez boje. Poslední dny jím spíš do zásoby než na hlad, takže teď se ta zásoba trochu zmenší. Navíc jsem chtěl rychle vypadnout kvůli hledání místa na stan. Ideálně to z mapy nevypadá.

Ale i dnes se do cesty připletly dobré duše. I když ne osobně. Pod Montrealem je u řeky malá chatička, spíš bouda na nářadí, a kolem ní velký plac. A na boudě nápis v duchu "Užij si tento malý kousek přírody. Odpadky si pak odnes. Jane a Leonce". Takže teď tu sedím a váhám, jestli spát v boudě na zemi, nebo ve stanu. Stan teď ještě suším, ale jestli se nerozprší, tak je šance sbalit ho v lepším stavu, než v jakém bude ráno. Jsou tu nějaké mušky, ale zatím to vypadá, že těm se pod střechu nechce. A v boudě by mohl být větší klid. Tak uvidím. Vy až zítra :)