Den 63. (17.8.)
Plné zavřené albergue

Další krásná noc. Rušená jen tím, že jsem večer dostal strach z nedostatku vody, a tak jsem to u poslední studánky zbytečně přehnal. A tudíž několikrát v noci vstával. Ale i přesto ji hodinky vyhodnotily jako nejlepší za poslední týden.
Ráno bylo ve znamení dilemat. Tenisky či sandály, mazat či lepit, odpočívat či vyrazit, jíst či pít, ... To poslední bylo samozřejmě nejjednodušší. Dnes jdu přes Burgos, takže jedno dilema je i jestli nezkusit radši úplně nové boty. Protože další nejasná věc je, jestli se moje prsty už lepší, nebo ještě zhoršují.
No nic, vyrazil jsem v 7 v teniskách do celkem husté mlhy a sušenky snídal cestou. S tím, že až po asi třech kilometrech přejdu kopec, tak se přezuju do sandálů.
Španělsko je krásné i v mlze.
Došel jsem skupinku pěti poutníků a šli v nezvyklé formaci. Jeden uprostřed měl ty další po jednom vlevo, vpravo, před sebou a za sebou. Já jsem se zařadil za toho posledního. A v tu chvíli mě napadlo, že kdyby nás někdo viděl shora, tak si musí říkat, jestli to ti poutníci s tou křesťanskou symbolikou už nepřehání :)
Rozhodl jsem se, že by byla blbost nezkusit koupit pořádné boty. Došlo mi, že s nimi vlastně dostanu krabici, ve které můžu, jako správný spořínek, ty současné poslat domů a tam je dochodit. Speciálka "Solo runners" je v Burgosu skoro po cestě. Jenže na místě jsem se dozvěděl, že běžecký obchod je zavřený. Byl mi doporučen ještě jiný, že má velkou nabídku. Velkou nabídku sice měl, ale jen vycházkové obuvi. Takže se ukázalo, že zkoušet to byla blbost, protože Camino až zas taková vycházka není.
Další oblíbenou městskou hru "Najdi vegerestauraci" jsem samozřejmě taky prohrál. Otevře, ale až budu za městem. Tak jsem udělal pár hezkých fotek, což v Burgosu těžké není, a vyrazil dál.

Je zajímavé, že když mi někdo popřeje buen camino, tak mám pořád tendenci poděkovat francouzsky.
Po 25 kilometrech v sandálech jsem se přezul do tenisek, ale nijak dobrý pocit to ze začátku nebyl. Ale pak se tam ty prsty nějak směstnaly a bylo to lepší než včera.
Asi tak posledních 15 kilometrů přede mnou šel Eduardo, Španěl. Občas jsme se někde potkali, třeba mi ukazoval jednu oázu u cesty, kde by se dobře spalo a kterou jsem nafotil rovnou na mapy.cz a teď tu fotku nemůžu najít. Nebo v obchodě, nebo u vody, když se zakecal s místníma. Ale vždycky vycházel o kousek dřív a já jsem neměl potřebu ho dohánět.
Na spaní jsem si vybral jedno albergue, o kterém jsem se ale cestou z recenzí dozvěděl, že je široko daleko nejdražší. Tak jsem se rozhodl spát zase na strništi. Ale když už jsem vyhlížel to správné, objevila se u cesty reklama na albergue, které jsem v mapě neviděl. 800 metrů. Kvůli nohám jsem albergue chtěl, tak super. A Eduardo k němu taky zahnul. Tak jsme tu sami. Je zavřeno. Ale venku je bazének, takže k ideálu chybí už jen WC. Eduardo zakempil u bazénku, já na verandě albergue. Samozřejmě po koupeli v ledové vodě. A asi po půlhodině přijel cyklistický pár, který tu taky zůstane. Takže celkem živo na zavřené albergue s cedulí "zákaz kempování" :) Ale je to tak 5 km od nejbližší vesnice, tak nemyslím, že by na nás někdo přišel.
Odpoledne (v šest) psali Norové, že je 32, ale šlo se příjemně, foukalo. A žádný les, takže žádné mušky :)
Tak snad dokážu zase brzo usnout.
