Den 66. (20.8.) 

90% cesty za mnou. Smutné. 

Jakmile jsem byl ve stanu, přijelo zapařit auto mlaďochů. Ale asi když viděli stan, tak to brzo zabalili. A když už jsem spal, tak přijela obytná dodávka, a z toho obřího placu se rozhodla obývat místo pět metrů ode mě. Ale naštěstí jen vyvenčili psa, postavili na střeše stan a byl klid až do rána. A než jsem ráno sbalil já stan, posnídaly u okolních stolů postupně dvě dvojice poutníků. Všem se to místo líbilo.

Ale asi to bylo nejhezčí místo dne.

Krajina ještě méně fotogenická než ta včerejší.

Dvakrát jsem si zkusil dát odpoledne siestu a z toho dvakrát mi mouchy vysvětlily, že tady nejsem kvůli spaní.

Přijde mi, že poutníků dnes spíš ubylo než přibylo. Možná proto na mě vychází více much. Ani se zvířaty žádný zážitek, ale včerejší pes byl možná Cea, ne Kea, protože dnes jsem přecházel řeku Cea. 

Na noc mám zase střechu nad hlavou. V mapě píšou turistický přístřešek, ale je to takový altán asi tak 5x15 metrů s pitnou i nepitnou vodou. Je těsně u dědiny, ale ptal jsem se jednoho zahrádkáře, jestli si myslí, že tu můžu přespat, a neviděl v tom problém. A tekoucí voda by mohla přehlušit i ostatní zvuky, tak by to mohlo být super.

Podle cedulí bych mohl být 320 kilometrů od cíle. To je poslední desetina.

Zítra mě čeká León, tak třeba budou zase nějaké hezké městské fotky. Zbytek bude jako dnes polňačka vedle silnice. Ta je super na přemýšlení či zpívání, ale nic moc do reportáže.

Pomalu tu ustává ruch, tak jdu na hygienu a spát.