Den 82. (5.9.)

Paříž

V úterý přijíždíme do Paříže v 10 dopoledne místo v 8 ráno. Plán nemám skoro žádný, takže mi to neva. Batoh nechávám v úschovně vlakového nádraží a jdu se podívat na oblíbený Notre Dame. Jsem v Paříži a za vše děkuji španělsky.

Katedrála je po požáru pořád nepřístupná, ale v okolí je hezká výstava o rekonstrukci. Pro představu o velikosti: při opravách spotřebují 2000 dubů.

22 hodin v autobusu mě zničilo víc, než jsem čekal. Při bloumání Paříží jsem narazil na věž Saint-Jacques a v parčíku u ní skoro na hodinu vytuhl. Škoda, že jsem neměl karimatku, ale v 34 stupních se i na trávníku spí dobře. I přes nedalekou sbíječku a sanitky to byl pořád lepší spánek než v autobusu. Takže jsem to pro velký úspěch zopakoval ještě v jednom dalším parku. Tentokrát s výhledem opět na Notre Dame. Po posilujícím spánku mám vsedě stejnou tepovku, s jakou jsem běžně celé ty dny chodil.

Pomalu, lázeňským krokem, jsem se loudal Paříží, kolem Seiny. A tam tančili lidi. Vždycky skupinka měla svůj reprák a užívala si to. Někdo tango, někdo rokec, ... To mi konečně zvedlo náladu. Nejhezčí zážitek z Paříže. Takže hurá na večerní autobus do Brna.