Co jsem všechno měl s sebou
Batoh (Gossamer Gear Gorilla 50, 910 gramů): Možná nejzásadnější součást výbavy. Musí výborně sedět na zádech a pokud možno nikde nedřít. Čím víc výhod přináší oproti chůzi bez něj, tím lépe – ten můj má například kapsy na láhve, prostor na hole a na bederáku kapsičky na další potřebnosti, takže jsem měl v dosahu bez potřeby batoh sundávat pití, mobil, oříšky, peníze, hůlky, …
Nepromokavost je sporná. Já jsem ji nevyžadoval, protože v dešti jsem stejně nasazoval pončo kryjící mě i batoh.
A ještě k těm kapsičkám - musí být bezpečné, nemělo by z nich nic vypadnout ani když je zapomenu zapnout.
Skvělá vychytávka je velká zadní pružná kapsa. Jde do ní rychle házet věci, kvůli kterým by jinak člověk déle rozepínal a rozbaloval batoh. Třeba usušené oblečení, nákup, …
Bidony: Cyklistické flašky na vodu. Zvítězily svou praktičností nad vším ostatním. Měl jsem dva ¾ litrové. A když jsem měl spát mimo civilizaci bez jisté vody, tak jsem si na večer většinou sehnal extra petku na vodu na hygienu.
Boty (450 gramů celkem): Nedám dopustit na běhací bez membrány (250 gramů) – pro Camino. Běhací jsou opravdu lehké. Membrána sice asi chvilku pomáhá, když jdeš přes kaluže, ale stejně do bot nateče shora a pak se déle suší. Pokud tušíš, že ti jedny boty nevydrží na celou cestu, je dobré mít zkušenosti s více výrobci. Protože značka, kterou považuješ za celosvětově dostupnou, tě může překvapit tím, že zrovna v dané zemi se neprodává. Případně můžeš mít problém s velikostí – ve Španělsku jsem ve speciálce na běžecké boty nenašel ani jedny ve velikosti 46. Zastánci pohor by si měli vyzkoušet jít v nich celý den ve čtyřiceti stupních. Potkal jsem Maďarku, která šla bosky na cestě, která mě k chůzi bez bot ani trochu nelákala – ale prý to bolelo nesrovnatelně méně, než v těch pohorách, co se jí houpaly na batohu.
No a jako doplněk jsem měl sandály (200 gramů). Šel jsem v nich odhadem 1/5 cesty a kupodivu vydržely. Pro mě je to nutná alternativa do deště (nemá smysl jít v teniskách, neb se rychle promočí a dlouho se suší i bez membrány) a i pro nohy je fajn občasná změna. V případě puchýřů je to občas nutnost.
Potkal jsem i poutníka v kroksech a jiného v pantoflích.
Filtr na vodu (SAWYER SP129 Squeeze Filter, 113 gramů): Myslel jsem si, že by se mohl hodit. Ale když jsem ho nepoužil v první zhruba polovině, poslal jsem ho domů když se naskytla příležitost.
Karimatka (Wave Forest 2.0 - 185 cm YATE, 320 gramů): Původně jsem si myslel, že to bude jednoznačně kvůli hmotnosti nafukovačka. Jenže když jsem se ve speciálce dozvěděl, že na ty nejlehčí nafukovačky stačí se škaredě podívat a rupnou (samozřejmě nadsázka, ale zničit ji kolenem či loktem prý není problém), zjistil jsem, že klasická karimatka vlastně těžší není, je jen možná trochu méně pohodlná, ale to mě nikdy netrápilo. Takže jsem šel do skládací klasiky a když si vzpomenu kde všude jsem ji využil, tak to byla opravdu ideální volba. Strniště, kameny, … No, a navíc se ukázalo, že slouží skvěle i jako sušák (díky svému obalu) a držák na klobouk.
Klobouk (75 gramů): Slamák. Lehký, vzdušný. Nejstarší součást výbavy, měl jsem ho doma nevyužitý snad 15 let. Osvědčil se skvěle. V zimě hřeje, v létě chladí, nebo teda stíní. Sice občas byl trochu nepraktický, v noci zabíral místo, ale cítil jsem se v něm lépe než v kšiltovce. Pokud se pro něj taky někdy rozhodnete, nezapomeňte na šňůrku, jinak vám uletí.
Kredenciál: "Sešitek" na poutnická razítka. Moc hezká památka na pouť a taky důkaz, díky kterému v Santiagu de Compostela obdržíte certifikát.
Mobil (190 gramů): Lákalo mě vyrazit bez něj, ale doma to naštěstí neprošlo. Bez něj bych přišel nejen o kontakt s rodinou, ale i o foťák, mapy, překladač, možnost sbírat kytky, učení, Stravu, nějak jinak bych musel řešit poznámky, počasí, ...
Peněženka (Montbell Trail wallet, 15 gramů): V ní občanka (asi jsem ji ukazoval jen v pár hotelech), řidičák (ten jsem bral pro jistotu), revolutka (ideál když člověk střídá měny), bankovní karta (pro jistotu, občas mi revolutku blokli pro podezřelé platby a než jsem se naučil to rychle řešit, byl jsem za tu kartu rád), karta Alpenverein (pojištění - jiné jsem nevyřizoval), nějaká malá hotovost (zdaleka ne všude berou karty)
Péřová vesta (257 gramů): Tu mi poradila dcera, když jsem při testování spacáku při teplotách pod 10 stupňů zjistil, že mi je zima, ale jen na stehna. Takže je to netradiční využití, s kterým pravděpodobně výrobce nepočítal, ale super. Prostě když je v noci kosa, dám vestu tam, kde to studí. A minimálně jednou jsem jí využil i opravdu jako vestu.
Podložka pod stan (Tyvek, 230x75 cm, 100 gramů): Nevím, neposoudím, možná by vše přežilo i bez ní, ale nebyla to zase taková zátěž. A hodila se občas i při spaní na podlaze. Možná by stálo za to vzít o něco větší.
Pončo (SEA TO SUMMIT ULTRA-SIL Nano pončo, 145 gramů): Za mě ideální volba do deště. Kryje i batoh. Šlo by použít i jako tarp, ale neměl jsem tu potřebu.
Powerbanky (dohromady 348 gramů) Měl jsem dvě po 10.000 mAh a bylo to celkem v pohodě. Ze začátku jsem je občas trochu dobil solárem, pak v hospodách či kempech, občas i v obchodě, než jsem nakoupil a nákup spořádal. Tímto způsobem jsem musel přespat u elektřiny (na kompletní dobití) tak jednou za týden.
Pytlíky (4 pytlíky a dvě igelitky vážily dohromady asi 250 gramů) Měl jsem několik pytlíků, co jsem dostal na různých závodech, jeden látkový a tři z uměliny. Vydrží víc než igelitky a umožňují mít ve věcech relativní pořádek. Jeden byl na oblečení (ten z látky, sloužil i jako polštářek), druhý na hygienu a lékárnu, třetí na jídlo, čtvrtý na elektroniku (powerbanky, občas sluchátka, kabely).
Ručník (Z Dekáče, 43 gramů) Původně jsem ho brát nechtěl, považoval jsem ho za zbytečnou zátěž. Ale chyběl by mi. Občas večerní hygiena proběhla jen vodou z bidonu či kohoutku, skoro každou noc jsem utíral zapocený stan, …
Solární nabíječka (Crono CROSSIO SolarPower 28W 2.0, 672 gramů): Ta mě zklamala. Myslel jsem si, že mě učiní nezávislým na ubytovacích zařízeních. Ale jednak nenabíjela zase tak moc a jednak jsem se občas stejně chtěl ubytovat se sprchou, takže jsem ji poslal domů a skoro vůbec mi nechyběla. Ale kdyby nebyla možnost ubytování, tak by to s touto nabíječkou schůdné bylo.
Spacák (Cumulus Magic 100 Zip, 300 gramů): Je sice opravdu lehký, ale příště bych šel do těžšího. Protože kdybych neměl v horách takové štěstí na počasí, tak bych asi dost klepal kosu.
Stan (Gossamer Gear The One, 625 gramů): Před cestou jsem dost váhal, jestli je lepší stan či tarp. Vyhrál stan a byl jsem mockrát rád. Hlavně kvůli hmyzu a slimákům.
Termofolie (dostal jsem ji v cíli nějakého závodu, 35 gramů) Taková poslední záchrana, která skoro nic neváží. Když při velkých bouřkách trochu kapalo střechou stanu, hodila se taky.
Trekové hole (FIZAN Compact MS Blue, 324 gramů): K chůzi jsem je mockrát nepoužil. Jen v opravdu těžkém terénu a nebo když puchýře moc bolely. Jejich téměř každodenní využití bylo coby stanové tyčky.
Vložka do spacáku (Life venture Silk, 126 gramů): Někde psali, že v albergue vás bez toho neubytují. Já jsem na takovou podmínku nenarazil. Ale spal jsem v ní často - někdy že byl spacák moc teplý, někdy zase aby byl ještě teplejší, někdy abych spacák neušpinil, …
Zicherky: Spínací špendlíky. Skoro každý den jsem pral a prádlo následně za chůze sušil na batohu, Zicherka je jistější než kolíček na prádlo.
Oblečení:
Ponožky: Alespoň dvoje beru jako nutné minimum, já měl troje. V jedněch jsem šel, druhé se sušily na batohu, třetí byly na spaní. Byly z merina a šel jsem do nízkých. Do trávy by se asi víc hodily vysoké, ale celkově nelituji. Kupodivu to celé přežily (až na pár malých dírek).
Trika: Vzhledem k letnímu termínu jsem bral dvoje merino trika s krátkým rukávem. Vydržely tak 2/3 cesty, takže jsem pak hledal náhradu. Přecházet na poslední třetinu cesty z trika pánského na dámské není ideální kvůli jinému střihu – člověk najednou vystavuje slunci neopálenou kůži. Ale nakonec to taky šlo.
Ostatní: Na spaní jsem měl termotriko s dlouhým rukávem (150 gramů). Občas jsem ho samozřejmě musel použít i přes den, ale nebylo to mockrát. Proti větru jsem měl větrovku (Montbell EX Light Wind Jacket, 47 gramů) – tu jsem vytáhl možná třikrát. Dole jsem měl běhací trencle – nic lehčího nemám a kapsy jsem nepotřeboval. Pod nimi jsem měl merino trenky. Ty jsem měl troje a střídal je ve stejném režimu jako ponožky. Pro případ velké zimy jsem měl ještě "cyklorukávy" (77 gramů) a "nohávy" (138 gramů). To je taky super izolace. No a na nohy jsem měl ještě jedny lehké šusťáky (215 gramů).
Obsah jídelního pytlíku:
Lžíce (vzal jsem si pořádnou na melouny, ultralehká by to nedala, 46 gramů), nůž (zavírací, lehký, ale funkční, 35 gramů), pixla (půllitrová pixla, do které by šlo nasypat nudlovou polévku - mám vyzkoušené, že když se ráno zalije vodou, je k obědu poživatelná. Ale na pouti to nebylo potřeba. 59 gramů), dvě polévky (nudlové, pro jistotu, kdyby šlo do tuhého), oříšky (mandle, lískáče, kešu, … Když jsem pytlík spotřeboval, dokoupil jsem něco jiného. Část jsem pak měl po ruce za chůze a zbytek v batohu. Ujídal jsem každou chvilku, co pár kilometrů), sušené ovoce (mango, meruňky, rozinky – a fungovalo to jako s oříškama). No a příležitostně tam byly nějaké zbytky.
Hygiena a lékárna:
Kartáček & pasta, dentální nit a mezizubní kartáčky (celkem 145 gramů), manikúrní nůžky (13 gramů), flastry (začal jsem u obyčejných, skončil u Compeedů), kartáč na nohy (občas jsem šel naboso, tak abych je byl schopen očistit), jedna injekční jehla na puchýře (asi nebylo ideální ji používat opakovaně, ale co už), bolehlav (vzal jsem si čtyři prášky na bolení hlavy a z toho jeden požil, takže nebylo potřeba je dokupovat), opalovák (76 gramů, nejlehčí jsem sehnal v Dekáči a použil jsem ho asi třikrát, takže většina se se mnou vrátila domů), repelent (87 gramů, podobně často používaný jako opalovák), tea tree olej (43 gramů, skvělá vychytávka - každý večer kápneš 3 kapky na přední část vložky v botě a ty boty pak skoro vůbec nesmrdí. Plus jde použít jako dezinfekce), vazelína (84 gramů, občas se hodilo promazat nohy, občas místa, která se měla tendenci odírat), sudocrem (když jsem bojoval s puchýři u posledních bot, tak mi byl doporučen jako zázračný všelék. Sice se s tím hodnocením neztotožňuji, ale nesl jsem ho pak až do konce), fenistil (koupil jsem ho cestou, naskočila mi vyrážka asi jako reakce na nějaký postřik), léky na 100 dnů (asi 100 gramů), tape (93 gramů - jako lepící páska i jako tape), pinzeta (ta se vždycky hodí), pantenol (170 gramů, použil jsem ho párkrát, ale pro jistotu jsem ho tahal až do konce), toaleťák, papírové kapesníčky (2 balíčky), provázek (pro jistotu, plánoval jsem ho na sušení, ale použil na připevňování solárního panelu na batoh).
Elektro:
Krom zmíněných powerbank jsem měl čelovku (34 gramů, nejlehčí co šla sehnat, dobíjecí) a sluchátka (26 gramů, nakonec jsem je používal jen na telefonování) a asi tak pět až šest dobíjecích kabelů (celkem 30 gramů).
V případě delší cesty stojí za zváženou "přítel na telefonu", který ti může potřebné věci poslat balíkem na domluvené místo. Kdybych do toho šel, mohl jsem to celé ujít v "jedněch botách" a ušetřit si tak spoustu problémů. Ale k mé pouti mi to tak nějak nesedělo.